SVÁR VYHRÁL VELKOU SEDMU ZA ROK 2014

NEUVĚŘITELNÉ! SKVĚLÉ! SENZAČNÍ! PARÁDNÍ! Náš Svár se stal spolu s Tunelem od Bratří Orffů nejúspěšnějším singlem ve Velké Sedmě za rok 2014. Je to sen. Naprosto neuvěřitelný pocit, když napíšete písničku, která takhle zaboduje. Celé je to umocněné tím, že jsme “méně známí interpreti”.

Děkujeme všem za hlasy a děkujeme i všem, kteří si nás díky R1 všimli a vyjádřili podporu v podobě lajku naší FB stránky. Budeme se tedy těšit na nějakém koncertě!

Report z Písku U Vavřiny

Poslední koncert letošního turné s Calm Season se nesl v odlehčené atmosféře. I já jsem byl klidnější, jelikož jsem už věděl a trochu ostatní poznal. Díky odpolední pražské dopravě jsme opět vyjeli s lehčím zpožděním, ale za městem už bylo všechno ok, takže jsme nakonec dorazili na chlup přesně. Kavárna U Vavřiny je písecká kulturní ozdravovna. Šéfdramaturg Ivo Voříšek se snaží dovážet zajímavé kapely různých žánrů (nedávno například Sunflower Caravan, Ille, občas nějaké divadlo a za nedlouho zase zahraje výborná slovenská písničkářka Katarzia atd.) a trochu šířit tu naší mladou kultůru mezi prostý lid. Bavil jsem se s jedním “štamgastem” a ten mi říkal, že do Vavřiny chodí na program pravidelně, jelikož Ivo vždycky zajistí něco dobrého. Tak to podle mě má být. Divák si najde svůj oblíbený klub díky promyšlené dramaturgii. Ivo mi navíc jako jediný hbitě odpověděl na email s nabídkou hraní nás a CS. Dokonce mi i zavolal. Musím říct, že je to v našich končinách naprosto nestandardní chování (email jsem rozesílal do dalších šesti podniků rozprostřených po Čechách, Moravu jsem zatím vynechal). Tímto bych tedy chtěl Ivovi vyjádřit svůj dík a podporu za to, co dělá.

K večeru samotnému. Pár minut po půl sedmé jsme byli na místě, zvukař už byl připravený (další palec nahoru pro Iva, protože tohle opravdu není jinde samozřejmost), takže jsme okamžitě postavili vybavení. Za večer se vlastně staly jen dvě nemilé věci. První, když jsem vkročil na pódium a ihned jsem dostal pecku od zpětné vazby. Uff. Ale dobrý. Jenže to samé se o 20 minut později stalo Terezii, když zvučila violoncello. Terezie má ovšem o něco vytříbenější sluch a ta vysokofrekvenční vazba jí solidně sejmula. Úplně mě při pohledu na ní zamrazilo a bál jsem se, jestli vůbec bude schopná odehrát koncert. Ve tváři zrudla a měla grimasu, jako když vám někdo dá pořádný pěstí do břicha. No opravdu to byl velmi nepříjemný moment. Naštěstí se jí po pár minutách udělalo dobře a zvukovka se dokončila.

Začali jsme hrát ve 20:00 a vše proběhlo v pohodě. Bál jsem se, že urvu strunu, ale to vlastní kombo jako odposlech mi neuvěřitelně pomáhá. Opět se totiž stalo to, co vždy. Na zvukovce jsem si nastavil monitory na zpěv, ale když jsme do toho během koncertu trochu řízli, zvukař nás pochopitelně stáhnul, jenže na masteru stáhne i odposlech a mě to už nevyrovná. Díky kombu mám ale kytaru pořád stejně nahlas a tudíž nemám pocit, že do ní musím víc řezat. Koncert proběhl naprosto v pohodě. Myslím, že jsme dosáhli i bodu, kdy to posluchače bavilo, což je vždycky největší odměna.

Vystoupení Calm Season už mají svůj kvalitativní standard, takže opět pohoda.

Do Písku s námi tentokrát nejela Andy Sovová, tak jsem na pár fotek do blogísku vzal svůj aparát. S focením mi pomohl Adam Vopička. Díky!

Report z Nuslí jinak

Jedna z pořadatelů Zažít město jinak je moje sousedka, Dáša. Jednoho letního odpoledne jsem vysedával na terase a zleva se ozvalo: “Hezky zpíváš.” Nevěděl jsem, jestli si ze mě dělá legraci nebo to myslí vážně, ale záhy mi vysvětlila, že do nuselského programu shání lokální muzikanty. Slovo dalo slovo a to slovo obsahovalo i řadu telefonních čísel. A tak se stalo, že ten den měl být skutečnou sousedskou slavností. Ovšem stalo se počasí.

Přes týden bylo slunečno a teplo, o víkendu přišly bouřky a přeháňky. První špatnou zprávu zaslal Tom Holý. Prudká průtrž mračen kompletně vytopila oblast hraní. Vypadávala elektřina, na zem se nedala dát žádná hudební technika. O hodinu později psal Vojta Urbánek, že je skluz a kvůli dalšímu hraní nemůžou déle čekat. Večer už aspoň nepršelo, takže ze sousedských písničkářů nakonec zbyla jen Ira Mimosa a my. Ale došlo i k sousedské výpomoci, jelikož Martin spontánně doprovodil Irenu na baskytaru.

I když Vojta vypadl, stejně nás nakonec tlačil čas. Znovu s námi hostoval Kuba Alexa (Schází a Svár). Když Irena skončila, okamžitě jsme s Kubou naběhli na pódium a začali se připravovat. Totální mokro. Krabičky to naštěstí vydržely, ale konektory kabelů se po zemi válet nesměly. Ještě během zvukovky se mi navíc podařilo urvat strunu a já si v tu chvíli říkal, co mě dnes ještě čeká. Naštěstí jsme ty písničky s Kubou měli hrát později, takže mi jí mohl vyměnit. Mám teď novou kytaru, a proto jsme ihned začali koncert Hladinou, novou písní, ačkoliv měla zaznít jako poslední. Pak už mi dal Kuba do ruky druhou kytaru a jeli jsme dál. Kupodivu to nakonec dopadlo dobře. Nepršelo, lidi přišli, zůstali, zatleskali a pak se pomalu rozešli. Prostě takové normální město jinak.

emozpěv na Balcony TV Prague

foto: Rebarbora Merašická

foto: Rebarbora Merašická

Na BalconyTV mě zvali již před lety, ale tenkrát jsem tam jít nechtěl. A kdo si počká, ten se dočká, protože teď s Martinem to teprve má smysl. Nechci tvrdit, že náš výkon byl nějaký famózní, ale víte jak. Prostě mě to baví víc. Původně jsem si myslel, že bysme mohli dát nějakou novou píseň, ale jelikož nic není nazkoušené, zvolili jsme Jako bejk. Na hostování jsme pozvali skvělého kytaristu Lukáše Chromka. Jsme moc rádi, že měl čas a chuť jít do toho. Díky Lukáši!

Ke hraní jsme se dostali krátce po 16h a vyžrali jsme si to nejhorší počasí z celého dne. Začalo silně foukat, což nám způsobovalo zajímavé vlasové kreace, k tomu trochu pršelo; jako bysme si k tomu přirozeně dramatickému projevu přinesli bouřku na doplnění atmosféry. Chvíli po našem hraní se zase vyčasilo. Zvláštní. Hráli jsme dvakrát a první náběr byl možná zvukově trochu horší, ale zase byl lepší náš výkon. Jsem zvědav, jak to video nakonec dopadne.

Report z Indian Baru

To místo je stále v Praze, ale rozhodně to tam tak nevypadá. Autokemp Na Pražačce v sobě ukrývá letní Indian Bar. Ten večer bohužel nebylo moc hezky, přesto dorazilo několik známých i neznámých. Díky za to. Hraní bylo vcelku fajn, akorát náš set trochu propršelo. A taky jsme s Martinem hodně dlouho nehráli a bylo to trochu znát. Přesto fajn večer. Skvěle zahrál Vojta s Tomem, až na to, že byli trochu potichu.

Pár momentek od Kuby Macháčka. Děkujeme!

Cesta Sváru Velkou sedmou

Cesta Sváru legendární Velkou sedmou na Rádiu 1 po sedmi týdnech skončila. Respektive píseň zazněla celkem osmkrát, jelikož vůbec poprvé ji hráli jako novinku. Hned v prvním týdnu se vyhoupl na nejvyšší pozici, což nám absolutně vyrazilo dech. A ne jen mě s Martinem, ale i všem ostatním, kteří na Sváru pracovali. Osobně si myslím, že pokud by Svár nebyl součástí desky a neměl tak parádní klip, nikdy by takového úspěchu sám o sobě nedosáhl. Prostě je zatím vidět seriózní a kvalitní práce mnoha lidí. Ještě jednou díky Kubovi Alexovi, Tomovi Koulovi, Zuzaně Staregové, Báře Johansson Pivoňkové a Adamu Vopičkovi!

Druhý týden klesl na čtvrté místo, ale hned třetí týden se opět usadil na první příčce a tam zůstal až do minulého týdne. Celkem tedy šestkrát prvenství, z toho pětkrát za sebou. Ohromné!

Nepsané pravidlo Velké sedmy je, že jedna píseň se může v hitparádě umístit pouze sedmkrát, pokud ovšem není v následujícím osmém soutěžním týdnu první. Pak v hitparádě zůstane. Sváru se to bohužel nepovedlo, stejně jako ve druhém týdnu nás nakonec sesadili skvělí DVA. Je to tak trochu symbolické a já jen doufám, že tým kolem hitparády zaujme z naší desky i něco dalšího.