Cesta Sváru Velkou sedmou

Cesta Sváru legendární Velkou sedmou na Rádiu 1 po sedmi týdnech skončila. Respektive píseň zazněla celkem osmkrát, jelikož vůbec poprvé ji hráli jako novinku. Hned v prvním týdnu se vyhoupl na nejvyšší pozici, což nám absolutně vyrazilo dech. A ne jen mě s Martinem, ale i všem ostatním, kteří na Sváru pracovali. Osobně si myslím, že pokud by Svár nebyl součástí desky a neměl tak parádní klip, nikdy by takového úspěchu sám o sobě nedosáhl. Prostě je zatím vidět seriózní a kvalitní práce mnoha lidí. Ještě jednou díky Kubovi Alexovi, Tomovi Koulovi, Zuzaně Staregové, Báře Johansson Pivoňkové a Adamu Vopičkovi!

Druhý týden klesl na čtvrté místo, ale hned třetí týden se opět usadil na první příčce a tam zůstal až do minulého týdne. Celkem tedy šestkrát prvenství, z toho pětkrát za sebou. Ohromné!

Nepsané pravidlo Velké sedmy je, že jedna píseň se může v hitparádě umístit pouze sedmkrát, pokud ovšem není v následujícím osmém soutěžním týdnu první. Pak v hitparádě zůstane. Sváru se to bohužel nepovedlo, stejně jako ve druhém týdnu nás nakonec sesadili skvělí DVA. Je to tak trochu symbolické a já jen doufám, že tým kolem hitparády zaujme z naší desky i něco dalšího.

Report Na Rampě /Jablonec nad Nisou/

Opět výjezd s Calm Season. Tentokrát s námi jela kamarádka Andrea Sovová aka Andy Owl, která nám nafotila skvělé fotky a natočila krásné video! Za to moc děkujeme!

A dojmy z hraní? Rampa je parádní klub. Velmi příjemný prostor i pro naší muziku. Takhle skvělý zvuk na pódiu jsem ještě nezažil. Celý koncert mě to nutilo k tomu snižovat hlasitost, hrát klidněji a uvolněněji. Byl jsem zkrátka takový hodný, ale mělo to své kouzlo. No a jaký byl celkový večer? Skvělý. Lidi dorazili, vytleskali si přídavek a Martin poprvé mluvil mezi písněmi, abych si v klidu mohl doladit kytaru. Pro atmosféru koncertu to skutečně udělalo hodně. Rampa rozhodně patří mezi mé nejlepší koncertní zážitky!

Report z VJF 32 a 1/2 v Novém Strašecí

Tenhle koncert se mi asi hluboko zaryje do paměti. Byl prostě vynikající. Den ovšem nebyl nikterak jednoduchý. V pátek večer jsem musel být ve StreetCulture na Session, takže jsem šel spát lehce před půlnocí, ráno jsem vstával v 6:00 na aukci mincí, domů jsem dorazil asi kolem 14:00 poměrně unaven. Hodinu a půl jsem se dával dohromady čuměním do blba a pak začal zkoušet na večer. Přehrál jsem si písničky s nahrávkou, kterou s Martinem děláme na každé zkoušce. Lehce před 18:00 jsem vyrazil a nabral kluky v Korunní. V Novém Strašecí jsme byli za slabou hodinku. Přijeli jsme, nazvučili a pak klábosili.

Pár lidí na akci dorazilo, což pochopitelně bylo příjemné. Ani jsem necítil nervozitu jako předchozí den. Poslechl jsem si Sunbeama, jeho nová písnička Last Night je senzační, pak Zdenda Lichnovský, Kuba Alexa a pak jsme přišli na řadu my. Byl jsem v klidu. Připravil jsem se, vše si zkontroloval, prostě pohoda. A od začátku nám to neskutečně sedlo. Hrálo se mi skvěle a mám z toho koncertu opravdu radost. Koukněte na video. Lidi to kvitovali, což jsem byl taky rád. Na konci Prázdna si se mnou dokonce dal Paich a ještě někdo vokály. Nádhera :c)

Po nás ještě vystoupil Vlčák a ten svůj set zakončil specialitou – - pozval na pódium Kuba Alexu a Vesiho, aby zahráli Idaho. Znělo to skvěle. Jako přídavek jsme si pak vytleskali akustickou verzi písničky The Outbox od Vlčákovi kapely Vivien’s Shadow. Stejně jako na desce jí s ním zazpíval Sunbeam. Večer měl nádhernou atmosféru a takovéhle intimní akce mě ohromně baví. Je totiž relax. Žádnej stres.

emozpěv na VJF 32 – první koncert s MarTekkem

Od poloviny ledna zkouším s baskytaristou Martinem. Cvičíme převážně nový materiál, jelikož posun je to, co mě na hudbě baví. Začali jsme písněmi Příčina, Schází a Bez ustání, které jsem za poslední půl rok zahrál na obou svých koncertech. Nejnověji jsme spolu udělali i písničku Svár a později jsme přibrali starší kousky Ledová, Múza a Prázdno.

Na náš první společný koncert jsme se řádně nachystali. Ještě den před koncertem byla zkouška, ve středu jsem pak z práce zmizel dřív, abych se pořádně rozcvičil. Necítil jsem se tedy nijak nepřipraven, ale stejně mnou cloumala nervozita. První koncert! Byl to stres a bohužel to na mě bylo znát. Koncert otevřel Kuba Alexa svým jistým setem, po něm zahráli skvělí Black Lion. Oba interprety jsem nervózně propotil a proklepal nohou. Už, aby to bylo!

Když přišla naše chvíle, nervózně jsem si připravil pódium. Sedli jsme si špatně. Hlavní kužel světla mířil na Martina a já byl schován v pološeru za ním – první věc, na kterou mě po koncertě kamarádi upozornili. Samotné hraní navíc bylo z mé strany lehce roztržité a nervózní. I přes to, že zvuk na pódiu jsme měli v pohodě, nedokázal jsem se uvolnit a plně se oddat hraní. Zkrátka syndrom prvního koncertu. Přesto všechno se vůbec nedá tvrdit, že bychom si spolu utrhli ostudu. Ve skutečnosti se jednalo o celkem průměrný set alternativního folkového dua. Lehce rozervaný, lehce roztřesený, lehce falešný, ale přesto s určitou jiskrou. To všechno jsem si pak zanalyzoval na základě nahrávky. Nemám tu odvahu dávat jí na internet celou, ale drobnou ukázku jsem přece jen vybral. Nová píseň Schází nevyšla tak špatně, abych se za ní mohl stydět a ty drobné chyby jen připomenou, že to byl první koncert a že jsme pořád jen amatéři. I když to děláme rádi a jak nejlépe umíme. 

Report z VJF 29 v JazzClubu U Staré paní

Otevíral jsem poslední Večer Jiného Folku v roce 2012. Uběhlo několik měsíců od mého posledního koncertu, takže jsem si říkal, že bych konečně mohl pořádně dotáhnout nové písničky. Přičina, Schází a Bez ustání. Vždycky nějaký čas trvá, než se nová písnička usadí. Než objevím její vhodnou interpretaci. Tento koncert byl počátkem hledání. Pilovat a cvičit něco doma je jedna věc, ale přetavit veškerou snahu ve výkon na pódiu je věc druhá. Naštěstí byl pořízen záznam, který mi dostatečně odhaluje chyby a nedostatky. Pominu-li nedotažené tóny, tak slyším, že by v několika místech potřebovaly zpěvy upravit. Budu na tom dále pracovat. A ten záznam, ten si může každý pustit. Přece jen je to zatím jediná forma, jak dostat nové písně ven. Snad už bude brzy nějaká nahrávka. Mám to v plánu.

Report z Bilýho Albatrosu

Byl jsem rád, že jsem po delší době dostal větší prostor na koncert. Kromě běžných 3 – 4 písniček jsem mohl zahrát 6 a k tomu jsem si ještě připravil malej přídavek. Tak nějak cejtim, že by to občas protáhnout šlo. Tejden před vystoupením jsem začal trochu cvičit. No a pak přišel ten koncert. Měl jsem hrát od 20:15, jenže Halwa skončila ve 20:40. Tak jsem se rychle připravil a šel na to. Až na první rozehřívací M, mi to nepřišlo nijak špatný. Ale bohužel čas je čas. Takže mě po 4 písničce řekli, ať zahraju poslední. Tak jsem se do toho pořádně opřel a na konci Prázdna urval zbrusu nový géčko. No jo no..

Ale aspoň jsem si zase hrábnul do strun a začal nad tím trochu přemejšlet. Chtělo by to novou nahrávku. Materiálu mám vlastně celkem dost. Ale rád bych ještě dopsal pár nápadů.

Tady je k vidění videozáznam z mýho vystoupení: Snímám všechny viny, Příčina, Vlci a Prázdno.

emozpěv na VJF 24

Uspořádali jsme s klukama dvácátýčtvrtý pokračování Večerů Jiného Folku. V experimentování s prostorem jdeme dál a po dvou akcích v Lucky Lucky jsme zabrousili do Café V lese. V podstatě už legendární pražskej klub. Proč? Asi množstvím akcí i atmosférou. Ten večer se tam ještě konalo divadlo a dole v sále druhej koncert. Promotér Ondřej se s tím nepáře :c) Ale to je dobře, protože prostě všechen vstup šel nám, takže zbylo víc peněz pro muzikanty.

Chtěl jsem to ten večer otevřít, ale nakonec si o to řekl Kuba Alexa, že prej brzo vstával a měl pernej den. On je za svůj set naštvanej, ale mě přišel jako vždycky v pohodě.

Druhej vystoupil Tchei-Chan. Matěj, zpěvák z Killerpandy. Skvělej písničkář! Skutečně mě nadchnul. Vším. Jeho video můžete zkouknout tady: 001, 002, 003, 004, 005, 006, 007.

Pak jsem zahrál já. Čtyři písničky: Ledová, Chladný, Na Břehu a Prázdno.

Jako poslední vystoupilo duo 27. Velmi příjemný. Písničkář Ondra Mataj a jeho kolegyně Veru Linhartová (houslistka, zpěvačka). Prostě mladý český písničkářství, jak má bejt.