Report z Tango Clubu /Jičín/

Rozhodně to byl jeden z nejpikantnějších koncertů, jaký jsme oba zažili. Těžko popsat prostředí klubu, ještě těžší je vystihnout osobu zvukaře. Jemu můžeme dále říkat Koala, protože kdyby za pultem seděl tento roztomilý medvídek, bylo by to stejné. Možná i lepší.

Sám prostor “klubu” vůbec není vhodný pro živé hraní. Kolem pódia i hlediště jsou na stěnách zrcadla po předchozí provozovně fitcentra, která tříští zvuk na klubko roztomilých jehliček. Uklidňující je rovněž barva zbylých stěn i stropu a lahodnost interiéru podtrhuje hranolový pilíř opticky rozdělující pódium na dvě části.

První kontakt se zvukem místního písničkáře zažehnul jiskru podezření. Martin vyrazil na průzkum bojem. Stojíc opodál, se zaujetím sledoval Koalu při práci. Ten, s klidem Konfucia a vyrovnaností Buddhy, držel šavle na hlavním mixu a čaroval. Po chvíli napjatého pozorování se Martin odvážil změnit výchozí pozici a opatrně se přiblížil za Koalova záda. Při pohledu na rozházené poťáky se podezření změnilo ve zděšení. Koala absolutně nevěděl, co k čemu slouží. Bylo nám jasné, že ve vzduchu visí průser.

Skutečnost předčila veškeré katastrofické scénáře. Záhy po zapnutí efektů jsem zjistil, že podnik má špatnou elektroinstalaci a při každém sepnutí jakékoliv krabičky v PAčku luplo. Po 10 minutách hledání příčiny, během čehož obvinili i mě z toho, co mám za krámy, jsme Koalu donutili vypnout fantomové napájení, na což Martin upozorňoval již od začátku. Problém vyřešen! Následovalo zvučení odposlechů. Koala mistrně přidával hlasitost masterem na odposlechy a vůbec mu nedocházelo, že potřebujeme nastavit různé hlasitosti kytary a zpěvu. V momentě, kdy se z odposlechu dalo něco rozeznat, křikl jsem, že to je ok. Rovnou říkám, že během první písně odposlech umřel, takže to stejně bylo celý k h*vnu. Nakonec se ještě zjevil jeden nedostatek – po sepnutí efektu sice již nic nelupalo, za to se ale zvuk mé kytary tak zesílil, že docházelo ke zpětné vazbě. Nebyl čas ani psychická síla situaci dál řešit. Usmál jsem se na Martina se slovy, že na to m*dáme a nasolíme to bez kudrlinek. Pěkně od srdíčka.

Těch pár lidí, co zůstalo, chápalo naší situaci a pomohli nám dotáhnout vystoupení do úspěšného konce. Ano, nakonec jsem si v tom našel zalíbení, protože pocit, že i přes techniku dokážeš předat energii a radost z hraní je k nezaplacení. Děkujeme!