Report z Nuslí jinak

Jedna z pořadatelů Zažít město jinak je moje sousedka, Dáša. Jednoho letního odpoledne jsem vysedával na terase a zleva se ozvalo: “Hezky zpíváš.” Nevěděl jsem, jestli si ze mě dělá legraci nebo to myslí vážně, ale záhy mi vysvětlila, že do nuselského programu shání lokální muzikanty. Slovo dalo slovo a to slovo obsahovalo i řadu telefonních čísel. A tak se stalo, že ten den měl být skutečnou sousedskou slavností. Ovšem stalo se počasí.

Přes týden bylo slunečno a teplo, o víkendu přišly bouřky a přeháňky. První špatnou zprávu zaslal Tom Holý. Prudká průtrž mračen kompletně vytopila oblast hraní. Vypadávala elektřina, na zem se nedala dát žádná hudební technika. O hodinu později psal Vojta Urbánek, že je skluz a kvůli dalšímu hraní nemůžou déle čekat. Večer už aspoň nepršelo, takže ze sousedských písničkářů nakonec zbyla jen Ira Mimosa a my. Ale došlo i k sousedské výpomoci, jelikož Martin spontánně doprovodil Irenu na baskytaru.

I když Vojta vypadl, stejně nás nakonec tlačil čas. Znovu s námi hostoval Kuba Alexa (Schází a Svár). Když Irena skončila, okamžitě jsme s Kubou naběhli na pódium a začali se připravovat. Totální mokro. Krabičky to naštěstí vydržely, ale konektory kabelů se po zemi válet nesměly. Ještě během zvukovky se mi navíc podařilo urvat strunu a já si v tu chvíli říkal, co mě dnes ještě čeká. Naštěstí jsme ty písničky s Kubou měli hrát později, takže mi jí mohl vyměnit. Mám teď novou kytaru, a proto jsme ihned začali koncert Hladinou, novou písní, ačkoliv měla zaznít jako poslední. Pak už mi dal Kuba do ruky druhou kytaru a jeli jsme dál. Kupodivu to nakonec dopadlo dobře. Nepršelo, lidi přišli, zůstali, zatleskali a pak se pomalu rozešli. Prostě takové normální město jinak.