Týden s Calm Season

Jsem rád, že se nám podařilo zajistit více koncertů do jednoho týdne. Mít nahuštěné několikadenní turné je nejlepší – vyladí se forma, člověk se rozehraje a v tu chvíli má čas se soustředit jen na jedno. Jsem taky moc rád, že nás jako hosty na své Symboly tour vzali Calm Season. Byla to pro mě velká škola.

4.11. 2014. První zastávkou bylo Brno. Kabaret Špaček je nádherný prostor pro muziku našeho ražení. Je to čistý a voňavý podnik s dobrým pivem a zřejmě i dobrou restaurací (nechutnal jsem, ale jídlo od pohledu vypadalo chutně). Rozhodně můžu doporučit. Adam se nakonec rozhodl vzít celou “symbolickou kapelu”, takže jsme museli jet dodávkou. Rozkopaná D1 na dvou místech chvíli stála, ale největší vinou pozdního příjezdu bylo zdržení při nakládání v Praze. Večer byl navíc poznamenán tím, že Terezie měla ještě vystoupení s Borisem Carloffem v Kabinetu Múz. Ten je naštěstí také v Brně. Celá situace se nakonec dohodnula tak, že Boris měl začít až krátce po 22h. Pro nás to v kombinaci s pozdním příjezdem znamenalo, že nestíháme vůbec nic. Okamžitě po příjezdu jsme začali stavět a CS si udělali aspoň rámcovou zvukovku. My jsme šli s Martinem v podstatě hned na to. Ten stres a absence zvukovky se na mě trochu podepsal. Nejsem v těchto věcech tolik zkušený. Bylo to totiž o tom, že všechno ten večer fungovalo skvěle. Zvuk byl fajn, diváci pozorní a klidní a tím pádem do mě pořád vjížděla jakási tréma. Výsledek byl, že jsem se nedokázal tolik otevřít a předat lidem to, co bych chtěl. Přesto si myslím, že jsme odehráli celkem dobrý set, za který se není třeba stydět. Calm Season jsem v kapelní sestavě slyšel vůbec poprvé a mile mě překvapilo, jak příjemný vibe to má. Nic nenásilného, nic křečovitého. Všechno do sebe zapadá. To mě opravdu baví. Taky mě moc bavilo, že i když jsem věděl, že je Adam trochu ve stresu z času, tak na pódiu na sobě nedal nic znát. To je ten level, do kterého se taky potřebuju vyhrát. Mít tu vnitřní sebejistotu, že to co hraju, je prostě dobrý a je mi celkem fuk, jestli se to momentálně někomu líbí nebo ne. Teď zpětně si říkám, že tohle Brno bylo nejvíc poučný ze všech koncertů.

Připojuji pár krásných fotek od Andy Sovové aka AndyOwl. Díky moc!

6.11. 2014. Abych předešel špatnému pocitu z toho, že jsem se plně neotevřel, promýšlel jsem od rána, jak začneme vystoupení v Českých Budějovicích v legendární Horké Vaně. Vymyšlenou scénku jsme si dokonce i nahrál na video, ale nakonec jsem stejně neměl koule to dát (nutno ale poznamenat, že jsem během zkoušení scénky prováděl skvělý dechový cvičení a pomohlo to!). Nicméně tentokrát se nám start koncertu povedl o mnoho lépe, ale to předbíhám. Do Budějovic jsme už vyjeli včas, jelikož nástroje zůstaly u Vojty v dodávce a jen nás naložil na smluveném místě na okraji Prahy. Cesta byla překvapivě volná, k čemuž přispěl i krátký dálniční úsek objíždějící Tábor a směřující dál na jih. O Horké vaně jsem toho už slyšel hodně. Podle vyprávění jsem si představoval útulný komorní prostor plný knih a vlahých roztomilých intelektuálek debatujících o nesmrtelnosti brouka. Realita byla o poznání prozaičtější. Lehce zahulený bar, jehož intelektuální atmosféru vytvářejí akorát pohozené Respekty a starší nábytek. Vedlejší kulturní prostor byl také překvapivě strohý, ale aspoň tam bylo pódium. Když jsem na něm viděl dvě malé PA bedny, tak už jsem se chtěl ptát, kdy přijede zvukař s aparátem, ale ještě předtím jsem od hyperaktivního majitele vyrozuměl, že to je “ono” a zvučit si budeme sami. Ok. Největší lahůdka ale přišla, když se zapojil mix. Byl zázrak, že vůbec vydržel do konce koncertu. Zvukové podmínky klubu jsou hrozné a to jsem ještě ani nezmínil, že majitel se neustále strachoval o to, abychom nehráli moc nahlas. Myslím, že z nás moc nadšený nebyl. Možná, že klidný Svár mu tolik nevadil. Nicméně – koncert to byl skvělý. Mám z něj opravdu dobrý pocit. Tentokrát jsme před hraním normálně navázali kontakt s publikem. Zvuk byl na ty podmínky nakonec taky v pohodě. V nalezení určitého vnitřního klidu mi hodně pomohlo, že obecenstvo sedělo za světelnou hradbou. Najednou jsem se cítil jako na skutečném představení a proto pro mě bylo jednodušší připustit si, že je to celé jenom hra. Vystoupení CS bylo stejně skvělé jako v Brně.

A opět pár krásných fotek od Andy Sovové aka AndyOwl

8.11. 2014. Pražské zastavení proběhlo pod hlavičkou charitativního festivalu Pozdní sběr. Byl jsem strašně rád, že jsme dostali velmi dobrý čas v půl deváté a navíc v divadelním sále RC. Pro nás je to ideální prostor. Oproti spodnímu sálu je tam větší klid a může tam zůstat jen ten, koho to opravdu zajímá. Pro mě to byl nakonec jeden z našich nejlepších koncertů. Byli jsme rozehraní a přišli si nás poslechnout ti, kteří měli zájem. Navíc jsem se už vůbec nebál a šel do toho naplno. Dali jsme si ucelený set devíti skladeb a k tomu ještě jednu přidali. Tenhle koncert do sebe všechno zapadlo – my to zahráli se švihem, strašně dobře se mi zpívalo a lidi to bavilo. Taky jsme od doby křtu měli nejlepší prodeje desky.

Tentokrát nám fotograf chyběl, ale naštěstí existují ty mobily a oficiální fotograf festivalu si nás aspoň zvěčnil na odpolední zvukovce. 

9.11. 2014. Poslední den v týdnu, poslední vystoupení. Tentokrát trochu odlehčeně v rámci nedělního Rock Café Open Mike, které se neslo v duchu zhudebněné básně. Byl to velmi zajímavý a inspirativní večer. Já si dal éterickou báseň Vonné soumraky Otokara Březiny. A pak pivo, pivo, pivo a pivo a ještě asi nějaký pivo. Chutný týden.